Vánoce
Milý deníčku,
tyto Vánoce budu opět v Bradavicích. Rodiče mi psali, že musí do Francie za babičkou. Trošku mě to zneklidnilo, ale zase na druhou stranu je to super. Budu trávit Vánoce se Spencíkem, Beuškou a ostatními.
I. den Vánoc
Ráno na Štědrý den jsem se probudila, pobalila jsem dárky pro spolužáky a sešla do Společenské místnosti. Hned jsem předala dárek Spenc a Bee. Postupně začalo chodit více a více lidí. Takže za chvilku jsme všichni seděli okolo stolu a povídali si. Bylo tam několik košů plné cukroví a slaďoučký punč. Do spolky přišel i Simon. Chtěl se mnou mluvit, takže jsme šli stranou. Nejdřív jsem se bála, že jsem něco provedla, ale chtěl mi předat dárek. Byla to knížka s drobným nápisem: Pro Nicol. Otevřela jsem ji a četla napsanou básničku:
Znám jednu dívku, o které se mi každý večer zdá.
I. den Vánoc
Ráno na Štědrý den jsem se probudila, pobalila jsem dárky pro spolužáky a sešla do Společenské místnosti. Hned jsem předala dárek Spenc a Bee. Postupně začalo chodit více a více lidí. Takže za chvilku jsme všichni seděli okolo stolu a povídali si. Bylo tam několik košů plné cukroví a slaďoučký punč. Do spolky přišel i Simon. Chtěl se mnou mluvit, takže jsme šli stranou. Nejdřív jsem se bála, že jsem něco provedla, ale chtěl mi předat dárek. Byla to knížka s drobným nápisem: Pro Nicol. Otevřela jsem ji a četla napsanou básničku:
Znám jednu dívku, o které se mi každý večer zdá.
Překrásné oči, úsměv i srdce má.
Možná, že právě teď slyší tato slova.
A možná, že už víš, že ty jsi ona.
No... šokovaně jsem ho pozorovala a začala rudnout. On začal, že se bojí, že to tak necítím a podobně. Už se otáčel k odchodu, když jsem ze sebe rychle vychrlila, že cítím. Usmál se na mě a já jsem cítila, jak se mi krev hrne do obličeje. Naklonil se ke mě a dal mi pusu. Podlamovala se mi kolena a on se na mě jen culil. Po minutě trapného mlčení mi navrhnul, jestli se nechci jít projít. Kývla jsem. Sedli jsme si před kabinet profesora Aquarina. Dlouho jsme si jen povídali s blíže jsme se seznámili. Zjistili jsme, že máme spoustu společných věcí. Je mi s ním strašně krásně. Jen mě znervozňuje, jak mě pořád zahrnuje komplimenty. Komplimenty tak krásnými, že se vždy málem rozplynu blahem. Navíc v jeho společnosti strašně rudnu, takže se teď červenám více, než za celý svůj předešlý život...
A možná, že už víš, že ty jsi ona.
No... šokovaně jsem ho pozorovala a začala rudnout. On začal, že se bojí, že to tak necítím a podobně. Už se otáčel k odchodu, když jsem ze sebe rychle vychrlila, že cítím. Usmál se na mě a já jsem cítila, jak se mi krev hrne do obličeje. Naklonil se ke mě a dal mi pusu. Podlamovala se mi kolena a on se na mě jen culil. Po minutě trapného mlčení mi navrhnul, jestli se nechci jít projít. Kývla jsem. Sedli jsme si před kabinet profesora Aquarina. Dlouho jsme si jen povídali s blíže jsme se seznámili. Zjistili jsme, že máme spoustu společných věcí. Je mi s ním strašně krásně. Jen mě znervozňuje, jak mě pořád zahrnuje komplimenty. Komplimenty tak krásnými, že se vždy málem rozplynu blahem. Navíc v jeho společnosti strašně rudnu, takže se teď červenám více, než za celý svůj předešlý život...
II. den Vánoc
Dnes si dávám záležet, abych vstala brzy a mohla si rozbalit dárky. Dostala jsem jich tolik! Tak krásné věci. Od rodiny, Dany, Spenc, Bee, Simona, Simone, Matta...a Theodora. Ne, vůbec se k tomu nechci vyjadřovat.
Po snídani mě vzal Simon ven. Nejdříve jsme šli na nádvoří, kde jsme si půjčili brusle. Pak jsme si sedli na lavičku a Simon složil básničku. Má pro to veliký talent. Já ho jen obdivně pozorovala a poslouchala. Pak jsme šli na kolej pro košťata a lítali po školních pozemcích. Bylo to moc hezké, pozorovat vše z výšky. Mimochodem, na koštěti už to také není taková katastrofa. Párkrát jsme to celé obletěli a potom jsme se šli připravit na slavnostní večeři. Simon říkal, že prý mi to v těch modrých šatech strašně moc sluší, ale já no...nemyslím si.
Velká síň vypadala úplně dokonale. Všechny čtyři kolejní stoly+stůl profesorů byly spojené v jeden. Všichni studenti a učitelé seděli spolu. Bylo to tak krásné. Večeře byla vynikající. Byly tam takové speciality, které jsem si do té doby vůbec nedokázala představit. Byl to perfektní večer. A ještě něco! Alashama Mang má dvě děti! Jsou to dvojčátka a jsou strašně krásné. Když jsem si šla pro pití, zamávala jsem na ně a za chviličku za mnou přiběhla Amy a zatahala mě za šaty. Je úplně úžasná. Seděla mi na klíně a povídala si se mnou. Je strašně moc šikovná. Alashama nás pobaveně pozorovala. Za půl hodinky si pro ní Ala přišla, že půjdou spinkat. Amy se nechtělo, ale když jsem jí slíbila, že si zítra zase budeme hrát, vypadala mnohem veseleji a šla s maminkou a bráškou.
Za chvilku jsem se sbalili i já se Spenc a Simonem a odešli jsme na kolej. Myslela jsem, že půjdu spát, ale oba mě překecávali, abych ještě šla ven, takže jsme si šli zabruslit. Po hodině jsme se už opravdu vrátili a zůstali na koleji. Spenc byla unavená, tak šla spát, ale já se Simonem jsme ještě zůstali ve spolce. Za chvilku se naše téma obrátilo na umění. Říkala jsem mu, že umím francouzsky, takže po mě samozřejmě hned chtěl, abych mu něco řekla. Pak na mě on mluvil Německy. Ty základní věty jsem znala, ale ten jazyk se mi nelíbil. A potom se zeptal, jestli ráda tančím. Říkala jsem, že ne, i když jsem to v životě nezkoušela, ale on mě vytáhl na nohy a ukazoval mi kroky. Bylo to až překvapivě jednoduché, takže jsem jen opakovala. Prý tančím dokonale, ale myslím, že zase kecal. Do spolky přišla i Erin s Jeny. Každá něco uměla, takže jsme měli kulturní večer. Erin moc hezky zpívala, mimochodem norsky a Jeny tancovala do písničky Erin. Pak začal zpívat Simon. A zpíval oprvadu překrásně. A v jedné části písničky si přede mě dokonce klekl, jako když mě žádá o ruku a zpíval do toho. Asi nemusím říkat, že jsem byla zase úplně rudá, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že se za mě nestydí. Nakonec to padlo na mě. Měla jsem něco předvést. Kdyby tady byl klavír, tak jsem jim mohla zahrát, co by chtěli, ale nic takového tu nebylo, takže mě Simon opět vytáhl na královský valčík. Tentokrát už jsem to měla natrénované, takže jsem tančila téměř sama bez jeho vedení. Holky nás šokovaně pozorovaly. To bylo doopravdy tak dobré? Když jsme dotančily, začaly hlasitě tleskat. Symbolicky jsem ukázala na Simona a zatleskala jsem mu také, ale potom začal. Že prý jsem úplně dokonalá, že jsem strašně krásná, milá a další takové řeči. Nejdřív jsem měla snahu ho tišit, ale prý, ať to každý ví. Usmála jsem se na něj sladce. Usmál se, chytil mě za ruku a přitáhnul si mě k sobě. Erin říkala, že prý jsme dokonalý pár, že nám to moc sluší. Ještě chvilku jsme spolu seděli v křeslech, drželi se za ruce a já si uvědomovala, že jsem šťastnější, něž kdy předtím. Chvilku před dvanáctou jsme se s holkama rozloučili a odešli, každý do svého pokoje. Dlouho jsem se převalovala na posteli, než jsem konečně usnula s těmi nejkrásnějšími myšlenkami na Simona...
Po snídani mě vzal Simon ven. Nejdříve jsme šli na nádvoří, kde jsme si půjčili brusle. Pak jsme si sedli na lavičku a Simon složil básničku. Má pro to veliký talent. Já ho jen obdivně pozorovala a poslouchala. Pak jsme šli na kolej pro košťata a lítali po školních pozemcích. Bylo to moc hezké, pozorovat vše z výšky. Mimochodem, na koštěti už to také není taková katastrofa. Párkrát jsme to celé obletěli a potom jsme se šli připravit na slavnostní večeři. Simon říkal, že prý mi to v těch modrých šatech strašně moc sluší, ale já no...nemyslím si.
Velká síň vypadala úplně dokonale. Všechny čtyři kolejní stoly+stůl profesorů byly spojené v jeden. Všichni studenti a učitelé seděli spolu. Bylo to tak krásné. Večeře byla vynikající. Byly tam takové speciality, které jsem si do té doby vůbec nedokázala představit. Byl to perfektní večer. A ještě něco! Alashama Mang má dvě děti! Jsou to dvojčátka a jsou strašně krásné. Když jsem si šla pro pití, zamávala jsem na ně a za chviličku za mnou přiběhla Amy a zatahala mě za šaty. Je úplně úžasná. Seděla mi na klíně a povídala si se mnou. Je strašně moc šikovná. Alashama nás pobaveně pozorovala. Za půl hodinky si pro ní Ala přišla, že půjdou spinkat. Amy se nechtělo, ale když jsem jí slíbila, že si zítra zase budeme hrát, vypadala mnohem veseleji a šla s maminkou a bráškou.
Za chvilku jsem se sbalili i já se Spenc a Simonem a odešli jsme na kolej. Myslela jsem, že půjdu spát, ale oba mě překecávali, abych ještě šla ven, takže jsme si šli zabruslit. Po hodině jsme se už opravdu vrátili a zůstali na koleji. Spenc byla unavená, tak šla spát, ale já se Simonem jsme ještě zůstali ve spolce. Za chvilku se naše téma obrátilo na umění. Říkala jsem mu, že umím francouzsky, takže po mě samozřejmě hned chtěl, abych mu něco řekla. Pak na mě on mluvil Německy. Ty základní věty jsem znala, ale ten jazyk se mi nelíbil. A potom se zeptal, jestli ráda tančím. Říkala jsem, že ne, i když jsem to v životě nezkoušela, ale on mě vytáhl na nohy a ukazoval mi kroky. Bylo to až překvapivě jednoduché, takže jsem jen opakovala. Prý tančím dokonale, ale myslím, že zase kecal. Do spolky přišla i Erin s Jeny. Každá něco uměla, takže jsme měli kulturní večer. Erin moc hezky zpívala, mimochodem norsky a Jeny tancovala do písničky Erin. Pak začal zpívat Simon. A zpíval oprvadu překrásně. A v jedné části písničky si přede mě dokonce klekl, jako když mě žádá o ruku a zpíval do toho. Asi nemusím říkat, že jsem byla zase úplně rudá, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že se za mě nestydí. Nakonec to padlo na mě. Měla jsem něco předvést. Kdyby tady byl klavír, tak jsem jim mohla zahrát, co by chtěli, ale nic takového tu nebylo, takže mě Simon opět vytáhl na královský valčík. Tentokrát už jsem to měla natrénované, takže jsem tančila téměř sama bez jeho vedení. Holky nás šokovaně pozorovaly. To bylo doopravdy tak dobré? Když jsme dotančily, začaly hlasitě tleskat. Symbolicky jsem ukázala na Simona a zatleskala jsem mu také, ale potom začal. Že prý jsem úplně dokonalá, že jsem strašně krásná, milá a další takové řeči. Nejdřív jsem měla snahu ho tišit, ale prý, ať to každý ví. Usmála jsem se na něj sladce. Usmál se, chytil mě za ruku a přitáhnul si mě k sobě. Erin říkala, že prý jsme dokonalý pár, že nám to moc sluší. Ještě chvilku jsme spolu seděli v křeslech, drželi se za ruce a já si uvědomovala, že jsem šťastnější, něž kdy předtím. Chvilku před dvanáctou jsme se s holkama rozloučili a odešli, každý do svého pokoje. Dlouho jsem se převalovala na posteli, než jsem konečně usnula s těmi nejkrásnějšími myšlenkami na Simona...